Eduarda
@eduardajako
Eduarda je hranice mezi fikcí a realitou.
Mladej byl na skok ve Španělsku, tak mi poslal pohled. Správně pochopil, že starší generaci nejlépe osloví retro písemností a citátem!
Některý dny prostě dává smysl projet ucpanou Prahou až na dálnici někam k Plzni, odjebat se na břeh Klabavy a za poslouchání náhodných faktů o letadlech a vesmíru jenom hodiny čumět na hvězdy. Člověk si to kurva musí udělat hezký!
Protože ranní fitko byl málo akční start neděle, střihla jsem si pak ještě trojboj kompresor-myčka-vysavač. Příští auto už fakt nechci bílý, to se zasere, jen se na to člověk zle podívá!
To tak vyrazíš v 10 večer do Prahy na rande a najednou jsou 2 ráno a furt s týpkem sedíš na drinku...
- A k vám se teď musí zadem, co? + Jó, to musíte přes slévárnu a pak doleva... ale co vám budu povídat, však to tu znáte líp než my. Kémo, kdyby jo, neptám se. Ale tak co, kdy jste naposled vy stáli uprostřed areálu bývalý slévárny a hledali, kam máte vlastně jet, protože "to tam přece znáte"?
Ranní kafe ve 12. Když si vzpomenu, jak jsem ve 20 chodila pravidelně spát nalitá ve 2 ráno, v 5 mi zvonil budík, šla jsem cvičit a v 6:50 už jsem seděla ve vlaku do školy... dneska jsem se v 6:42 pokusila zvednout z postele a úplně jsem nad sebou viděla svítit nápis „critical damage“.
Hoří (pravděpodobně) sklad koloběžek, prej nemáme větrat a vycházet, tak kdo jsem já, abych šla proti těmhle bezpečnostním doporučením, holt musím zůstat na HO, takový škody...
Bohužel jsem se s žádným svalovcem neseznámila, ale viděla jsem tolik polonahých fešných mužů, že jsem vlastně spokojená.
Hovno hitlo větrák, z čehož sice vzniknul upgrade v mojí pravačce, ale taky kvůli tomu jedu do Plzně bez banneru, takže mi na svalovce bude muset stačit můj šarm, což znamená, že jedu neozbrojena.
Dostat se na vyhlídku na Vítkově, když tam bylo pusto prázdno, to byl fakt mistrovský kousek. Café Vítkov je ale asi součástí toho socialistickýho zážitku (s odkazem na nabídku), ale obsluha strašně milá a ceny přiměřený.
Konečně jsem si dneska koupila v infocentru dlouho očekávanou knížku. Cestou domů jsem šla kolem Labe, pročež přímo přede mě docapala kačena. „Čau kachno,“ říkám. „KVAAAAK,“ udělá kačena a odcape směrem k řece. Eduarda, disney princezna, jakou společnost nepotřebuje, ale rozhodně si ji zaslouží.
Vyšla jsem ze záchodů v garážích, před kterými stála hromada Poláků a jeden z nich se na mě díval stylem, že jsem se až bála, že za mnou vyběhne do výtahu, poklekne a požádá mě o ruku. Bych nečekala, že shodit 3 kila udělá takovej rozdíl!
Vzala jsem mámu na pizzu od pana pizzaře. Tak jsem si od něj taky dala pizzu. Oběti, které přinášíme pro modrý voči!
Takže když pana náměstka nebo jednoho z pachatelů taky třeba zavřeme do sušičky a pak ho "náhodou" zardousí pes, je to OK, jo? Dobrý vědět...
Jedna věc, před kterou mě nikdo při pořizování auta nevaroval. Že když mě v noci vzbudí bouřka, bude moje první myšlenka "tvl jsou to kroupy nebo ne?!" A pak budu asi 20 minut vypadat zhruba takhle, když budu rozjímat, jestli to bude v servisu drahý:
Nějak jim vypadla ta část o tom, že každý rok se začátkem prázdnin se nasazuje prázdninový režim a vlaky jezdí v poloviční kapacitě naprosto standardně a že ta klima má poruchy od nepaměti... Ale proč si kazit příběh pravdou, no.
Tak jako ochladit jsem se chtěla, ale takhle důkladně to úplně být nemuselo...
50 gramů bílkovin k večeři, 30 stupňů v bytě i přes klimatizaci edition. Kočka i přes vedro nechutenstvím netrpí, jak vidno somrovací pozici v pozadí.
Pauza na kafe s ledem a proteinem. Ne že bych v tomhle horku vůbec něco dělala, ale i tak se ta pauza hodí!
Škrábání by to úplně bejt nemuselo, ale vzpomínám na některá rána s láskou 😅
Kolikrát za život se ti stane, že do vlaku přistoupí týpek s krásnym barzojem, kterej se jmenuje jako tvůj bejvalej, co?