Brašnář z Vysočiny
@mudrajiri
Miluju svou ženu, syna, knihy, filosofii, živáčky, kočičky a dobré lidi.
Tátovi před rokem diagnostikovali cukrovku. Říkám mu, prosím tě, hýbej se trochu a jez zdravěji. Nic. Tak ti budu přispívat na Mounjaro. Nic. Budu hubnout s tebou a ukážu ti cestu. Nic. Já už to asi vzdám, nejde přinutit člověka, který sám se sebou nechce nic dělat…
Předevčírem mi bylo 35. Vzal jsem si v práci volno a celý den jsme se synem opravovali svět francouzákem, který sotva unese. Práce zůstala tam, kde byla. Svět se taky nezměnil. Ale možná právě takové dny člověka nenápadně opravují víc než všechna práce, kterou stihne udělat.
Jů, něco ze druhé světové války, na to se kouknu. Hmmm, Generál Patton, to zní slibně. 🤨🤨🤨 Takže vypínám...
Hrají si s člověkem jako kočka s myší. Čekají u dveří až jim otevřu. Otevřu, okamžitě zdrhnou z místnosti, protože se mnou přece nebudou. Zavřu, dojdu si sednout… a už nutně potřebují zase dovnitř. Otevřu. Vejdou. Dělaj zarážku ve dveřích. „Kam jdeš, kámo? Dovnitř, nebo ven?“ Zavírám. Škrábání…
Občas je mi líto lidí, kteří nevědomky odevzdávají svou mysl do rukou druhých. Ale pak si uvědomím, že na druhé straně stojí lidé, kteří zase zoufale potřebují pozornost, uznání nebo moc nad cizími emocemi. Jeden bez druhého vlastně nemůže existovat. Je mi jich líto ještě víc.
Nechápu, proč Zetor opouští výrobu u nás. Měl jsem traktor složený ani ne za hodinku s kladívkem a kafe jsem dostal k tomu. Když si uvědomím, že Němci zvládají vyrábět podstatně větší a násobně dražší traktory hned v několika továrnách, říkám si…opravdu je problém ve výrobě?😎👋
Téměř jako každý rok si dám soukromou cestu po horách. Za den nachodím 20-30km. Cestu si volím takovou, jakou chodil každý týden jistý pan Donth do práce. Byl lesní dělník. Odsunutý Němec, po kterém máme chalupu na horách jako rodina.
Díváte se na více než dvě stě let starou pekárnu v Poniklé. Před rokem a půl tu začali znovu péct v původní peci chleba a jiné jemné pečivo.
Přiznání. Nikdy jsem nevylezl na Sněžku. A letos to taky nestihnu.
Příďte pobejt! Vo bídu tu žádná nouze. Nebudeme hladouvěť a večír zašprýmujeme.
Má to taky někdo, že rád kouká do papírových map? A to nejsem staromilec, ale nějak se v tom lépe představím trasu. Stejně se při pochodu se pak dívám do mobilu. Ne, kompas nemám, zorientují se podle pozice slunce... 🤦🏿😁
Rodinná legenda pravila, že tatínek koupil mamince při návštěvě Paříže v šedesátých letech originální francouzskou tašku. Inu… po rozebrání se ukázalo, že Paříž byla zřejmě jen přestupní stanice. 😀 Je to poctivá československá socialistická brašnářina. Zázraky se nedějí jen o Vánocích.
Dobrý den, hotový výrobek je fakt ve vínové barvě. Ta kůže pod tím je sytě červená. Posílám aktuální foto: už mám vyřezané díly, budu vyrábět osm kusů, kdyby náhodou je tam vidět i ta vínová a červená v dílech před sešitím - což ještě chvíli potrvá…😎
Rozumím Wittgensteinovi. Rozumím Schopenhauerovi. Občas si myslím, že rozumím i Kantovi. Tedy… ne, Kantovi nerozumí nikdo. Ale tohle bytí…to je čistý Heidegger po rekonstrukci. Sedm let jsem si říkal, že ta fasáda ještě vydrží. Dnes se na ni dívám a existenciální úzkost dostala konkrétní podobu.
Kupovaná od dodavatele ze Španělska jako červená, ale ve skutečnosti je vínová. Vyfotil jsem ji mobilem mimo světlo na stole se sytě červenou a pudrově růžovou.
Ó. Zrovna sytě červenou mám skladem… 😇 Mám příležitost. Vývoj je prakticky hotov, jen čekám až mi dorazí nůž abych dělal ještě hezčí držadla - malujou se u nich ještě kraje aby to tip ťop. 🤌 . Ted budu vyrábět černou, pak určitě červenou a hnědou? Tak mi když tak napište do zpráv.
Jen lituju, že jsem nedal na začátku modrou podšívku, kterou mi zčistajasna přinesl syn. Teď je tam obyčejná šedá, ale co, byl to jen prototyp.
Jsem tak líný, že když mi jedna myšlenka půl roku straší v hlavě, udělám cokoliv abych se jí zbavil. Zkoušel jsem nový střih, nové materiály a kvůli držadlům vzniká i nový výsekový nůž. Teď přemýšlím, zda kabelku doplnit řemenem přes rameno. Ještě vymyslet další barevné kombinace…😉
Vyšablonoval jsem si přes víkend novou kabelku - prototyp. Jedna milá paní mi vnukla nápad a mně se v hlavě držel přes půl roku. Dnes jsem ji došil, ale s výsledkem nejsem spokojený. Žena říká, že je moc hezká, něco úplně jiného než běžně děláme. Tak zítra ji v ranním světle nafotím, třeba dozraje.😁
Byl jsem v sobotu u tchána. Stěžoval si na motorovou pilu, že mu podřezává a motor blbě chytá. Ptám se jakou má značku. Prý Parkside, vždy ji koupí za 2k. A když mu doslouží, buď ji v Kauflandu vrátí a nebo koupí novou. A kolikátou, že má? Pátou… A já jsem debil, že furt řežu letitým Stihlem…
Občas venčím domácí kočky, otevřu dveře a užívejte svobody. A ony? Jdem dělat zarážku. A ten svět venku? To není nic pro nás…
Kočky i tetování mají zvláštní vlastnost: člověk si dlouho myslí, že zůstane u jednoho kusu. A pak se směje vlastní naivitě. Platí to i u dětí? 🤨🤭