Vendel26
@vendel26
Majitelka pidifirmy na dřevěné hračky. Milovnice basetů, knížek a kola. Přírody, zvláště pak hor a lidí kolem nich. Itálie je moje láska a potřebuju ji k životu. Dobro vždycky zvítězí, když pomůžeme nakopat zlu prdel.
Tak nám po roce zase dozrály švestky. Znamení, že půlka prázdin je fuč. Máme 1 strom. Pokaždé je na něm 200 - 300 kg. Zítra trháme, večer budou chodit sousedí s bedýnkama. Včera jsem pekla koláče, v pondělí budu vařit povidla. Když zavřu oči vidím švestky. 🤪
Tak nám něco zajímavého vyrostlo mezi rajčaty.😁 Kde se to vzalo nevím, asi nějaký samovýsev. Asi bych se měla líp dívat, co sousedí kolem na těch zahrádkách vlastně pěstují. Tak ji zaléváme a staráme se o ni. Říkáme jí Robert, kterého tímto zdravím tam nahoru, kde má podobných kytek nekonečné lány.
Vyhrabala jsem ve staré truhle tyhle dvě knížky. Pamatuju si, jak jsme je jako děti hltali. Máme v Lysé krásnou novou knihobudku, tak je tam zítra odnesu. V tomto případě nějak žádné nostalgie nejsem schopná.
Kdo zničil Vlčí prameny? Na 1. a 2.fotce vidíte kdysi krásné místo u obce Lipová. Dvě další jak vypadá dnes. Stromy pryč, stín pryč, voda špinavá a plná sinic. Tomu kdo to má na svědomí bych z chutí urazila ruce až u ramen. Jestli tohle má být zadržování vody v krajině, tak už fakt nevím.
Přes noc se mi podařilo vyvětrat dům na 17°C. To je sice dobrý, ale teď tu sedím, zebou mě ruce a nos a přemýšlím, jestli bych neměla trochu přitopit....🤦 Člověk je tvor v jednom kuse nespokojený. 🥴
Umřel nám bojler. Budiž mu separák lehký. Vydržel rovných 30 let. Nakonec se nám za tak dlouhou šichtu pomstil tím, že zdechnul přesně ve středu před prodlouženým víkendem, takže už týden se myjeme v kýblu, kde si mícháme vodu z varné konvice a poléváme se plecháčkem. 🥴
Fotbal mě vůbec nezajímá. Fakt vůbec. Ale příběh Davida a Goliáše mě fascinoval vždycky. Ta touha po zázraku, že i outsider na první pohled dokáže porazit silnějšího protivníka. Sláva všem Davidům. Hrdinům sláva.
Protože venku bylo tak jak bylo, věnovala jsem neděli štrachání ve starých pokladech, které jsem kdysi odvezla na chalupu s tím, že až bude čas, tak to všechno projdu a roztřídím. Asi to chvíli potrvá, protože je to jedna perla vedle druhé.
Tak jsem nakrájela brambory, zalila je horkou vodou z konvice a vystrčila na slunce, kde je asi milion stupňů. Počkám 4-5 hodin a uvidím, jestli k večeři změknou. Pokud nezměknou, rozděláme si v plechovém kolečku ohýnek a opečeme si buřty. Dneska nevařím. Ani zítra.
Doma už mi skoro úplně odkvetly, ale tady v Lužických horách je právě teď jejich čas.
Dneska mi ani nevadí, že je venku vedro jak v peci a v práci jsem byla 12 hodin.
Čičiny najdete nejen v Nymburce na náměstí. U Labe je Hrabalova lavička a hned vedle nově zasazený javor Bogan.
Jarní sezóna Hospodského kvízu je za námi. Kromě toho, že se nám móóóc povedla mě těší hlavně to, že i v pokročilém věku člověk může najít nové kamarády, se kterými je naladěný na podobnou vlnu. Dokážeme si navzájem zlepšit náladu a je nám spolu fajn.
A takhle si Bohumil Hrabal sedí na lavičce v Nymburce na náměstí. Hezký večer z Polabí, nebe.