Zachuchňanost
@zachuchnanost
Taková ta klasika: kočky, kafe, modrý vlasy, slabost pro muže s dlouhými vlasy (toho jednoho hlavně teda) a pravda s láskou. A blbý vtipy. A slovní hříčky.
Bubo se vybalancoval na sušícím se obrázku. Naštěstí už dost suchém. Ale při vstávání byla křehká rovnováha narušena a byla nutná asistence zabraňující kolapsu. 😂
Jsem vzhůru. Bylo by to vlastně super, kdybych dosud byla nějak kreativní a/nebo produktivní, ale jsem v zaseklém stavu a jakémsi rozpínajícím se pocitu rozplizlé nijakosti. Cítím pokles vůle cokoli začínat, přehlcenost z ničeho. Ale rajčatům se daří.
Tady bych zapomněla na malou slečnu, protože si vyšplhala na svou pozorovatelnu! Taky k adopci. Jemná, trochu introvertnější, ale mazlík z ní bude taky, když bude mít svého člověka. ♥️
Tady Patricie taky chce domov. Ačkoli na fotce vypadá důstojně, je to milá, veselá, upovídaná a mazlivá kočička, která už opravdu nutně potřebuje svého člověka. Možná jste to právě vy! ♥️
Depozitum u Šimona hlásí nabídku koťat k odběru! Opakuji, koťata k odběru! Odeberte si své kotě už dnes! Jsou to miláčci a velmi hraví a mourci mají skvrnitá bříška! Na druhé fotce holka, jinak kluci.
Eh. Je mi vedro. Je mi divně, ale přesněji vlastně nevím. Už nechci číst ani vidět nic o tom, o čem se dneska píše nejvíc. A nechci ani nic jiného. Prostě nechci. Ani se mi vůbec nechce spát. Jediné, co má dnes smysl, je tahle Bubova fotka pod duhovým deštníkem.
Měla jsem hnusné a znepokojivé sny a probudila se do takové nalomenosti, že mi všechno připadá smutné a mám strach, co se komu kde možná mohlo stát nebo teprve stane a blbě se mi v tom existuje. Ale včera jsme byli s @natoratomi.bsky.social na hezkém výletě, byl takový kopcovitý, letní, milý.
Právě jsem zjistila, že slovensky jsou polštářky na kočičích tlapkách vankúšiky. Což je jen překlad slova polštářek, tak by mě to nemělo dojmout. Ale... vankúšiky! (Cassiiny se mi nepodařilo vyfotit, poněvadž tu všude pobíhá)
Lov něčeho, co tu létá, což SE NESMÍ! Až někdy budu chtít zlepšit náladu, prohlednu si ji. Teď si ji prohlížím už poněkolikáté a chce se mi pokaždé smát.
Já jsem ze včerejška pořád zdeptaná. Chudáci kočičky. Chudák paní Vilma, která má před operací kolena a každý den se plazí po kočičích místnostech, aby je obstarala, a ještě se na ni nahrnou takové problémy. Jenže když jedno depozitum odmítne, není kam je pořád strkat. Přeplněno je všude.
Jisté je, že práce útulků nikdy nekončí. Pokud nemůžete pomoci prací, druhou nejlepší možností jsou samozřejmě peníze, a až pak hmotné věci. Za peníze si totiž útulek nakoupí přesně to, co potřebuje, a nemusí řešit, co s darovanou věcí, která se zrovna nehodí.
že jinak by nejspíš prostě umřely (jako už jedno z přijatých koťat v ohavném stavu) nebo byly dál týrané osobou, která je množila. Množené kočky sem ani nepostuju, částečně jde o kočky s papíry a nebudou nabízené běžnou cestou, musí se kolem toho dělat spousta ve spojení se Svazem chovatelů atd.
... a taky prostor. Tady ten prostor už je přeplněn, a i když jedou v „standardním“ režimu, tak ty kočky jsou samozřejmě citově deprivované, víc náchylné k různým onemocněním, protože na tak malém prostoru v takovém množství jsou rizika prostě větši. Důvod přijetí těch posledních byl,
Před pár dny jsme viděli volavku. Chvíli vypadala jako umělá, jak stála nehybně, ale pak se párkrát pohnula.
Mám nějaký bezradný pocit. Jindy mi to nevadí, ale teď bych chtěla být někdo, kdo ví, co bude chtít dělat další měsíc, bude mít naplánovaný třeba prodloužený víkend nebo návštěvy lidí nebo tak. Ale zároveň se ve mně vůči tomuhle požadavku na mě samotnou nezvedne žádný, hm, nadšení. Tak dál vlaju.
Táta měl narozeniny, tak jsem mu jako správná dcerka namalovala obrázek. Hodně jezdí po kopcích na svém elektrokole, tak jsem mu nějaké kopce chtěla namalovat pro časy, kdy zrovna nemůže být na svých oblíbených cestách. Předání zítra, snad se mu bude líbit.
V IKEM mají zajímavé názvy měsíců. Dnes mám sraz se svým nefrologem, aby mi řekl, jestli jsem v pohodě nebo jestli nejsem tak v pohodě, jak bych chtěla. O krev mě už připravili. Teď piju kafe z automatu a čekám, až bude 9:30. Za tu dobu, co sem chodím, pěkně zdražilo!
Komár mě štípl třikrát, všechny tři Štípance jsou pěkně masivní. Cassie rozbila sklenku od vína, naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale museli jsme to vysát, což je super aktivita za tropické noci. Ale rajčata začala plodit! Hele! Cherry z Penny. A poslední fotka odrůda Bogus Fruchta z Permasemínek.
Úpal jsme ani jeden neměli. Ale přehřátí organismu jsme lehké zažili, hlavně mám pocit, že se mi vaří mozek. A odpadli jsme únavou. Většinu věcí jsme ale zvládli bráchovi s jeho rodinou přestěhovat, respektive, já hlavně hlídala 4letého synovce, aby nevbíhal pod nošený nábytek. Vy ostatní žijete?
Bubo loví nějakou mušku a koulí očima a v takových chvílích nevím, jestli náhodou není posedlý ďáblem. Ale určitě ne...!
